Sedím si tu na větvi a dole pode mnou čekají vlci
Uznávám toto je otřepané a opravdu neznám nikoho komu by se to povedlo, ale k příměru to postačí. Tedy jinak, když se Vám to někomu povede, napište mi o tom jak jste dopadli a kam jste dopadli. Patřím asi k většině lidí co nikdy v kanálu nebyla a jen tuší kanálovou atmosféru. Teď se vrátím o pár vět výše a budu pokračovat. Tedy jednou jsem zkusil, jen tak, o životě nepřemýšlet a hle, život běžel klidně dál a ani mi nedělal žádné naschvály, kterých jsem se obával v případě, že bych nad životem přestal přemýšlet. Je pravda, že nic není pravdivější, než rčení: "Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá". Jak jednou uděláte něco, po čem by mohli následovat nějaké komplikace, tak vám ručím, že tyto komplikace přijdou. S tímto dopředu počítám a snažím se tedy dělat věci, které by nenesly negativní následky. O to více nechápu co tu dělám na tom stromě? Co se stalo, že jsem se ocitl v lese? Proč jsem v tom lese začal bloudit? Proč jsem narazil na hladové vlky? V Čechách? A jsem ještě vůbec v Čechách? Bohužel jsem tu sám a nikdo mi na mé otázky neodpoví. Málokdo vám na vaše otázky odpoví pravdu. Můžou si snad kamarádky věřit odpovědi na otázku „Sluší mi to?“. A chceme vlastně slyšet pravdivou odpověď? Většinu otázek si stejně člověk pokládá sám sobě. Protože od sebe předpokládá odpověď nezasaženou závistí. I když. A jestli se sebou mluví, tedy jestli není na sebe uražen tím, že si položil nepříjemnou otázku, si na ní musí odpovědět. Musí, protože je to slušnější než se sebou nemluvit. A já mám navíc dost času si odpovědět. Snad k sobě budu upřímný a řeknu si pravdu ať je jakákoliv. Pravda bolí, ale víc bolí když na ní přijdete samy, než když vám jí někdo řekne. Já jsem, ale tvrdý člověk a něco ustojím.
Kolik času si věnujete? Kolik času trávíte sebou? Málo co? Tak to jste jako já. Byl jsem na sebe vždy dost přísný. Nebral jsem na sebe ohledy a pevně jsem si šel za svým. Až dodnes. Teď si můžu udělat pauzu a strávit se sebou konečně nějakou tu chvilku. Neříkám, že jsem si nějaký bůh ví jaký společník a mít tu svého ukecaného bratrance čas by nám utekl daleko rychleji a třeba by jsme i vymysleli něco, jak přelstít ty vlky dole. Ale jak znám svého bratrance, tak na povídání je úžasný, ale co se týká vymyšlení plánu jak se zachránit před vlky, by dostal asi jediný. Shodil by mě dolů a zatím co by se vlci na mě vrhli a sytili se mnou, on by opatrně slezl dolů a utekl by. Sice by mě na jednu stranu mrzelo, že jsem to nepřežil a že mou smrtí přežijí vlčí děti, na druhou stranu bych měl i radost, že by se bratránek moc daleko nedostal. Protože, když ani já nevím kde jsem se to ocitl, tak by to nevěděl ani on a tak by třeba týden bloudil po lese, než by narazil na tuhle skupinku vlků, a po týdnu opět hladovou a vylezl by na strom a čekal, až odejdou. A třeba by také přemýšlel co tam dělá a jak by si krátil čas přemýšlením, tak by si třeba na mě vzpomněl. A třeba bych seděl na té větvi s ním, a přemýšleli by jsme nad tím jak se dostat z dosahu té hladové smečky. A.....
A co když na té větvi seděl přede mnou první a vzpomněl si na mě? Co když si myslel, že zatímco on je ukecanější já rád přemýšlím a mohl bych vymyslet nějaký dobrý nápad, jak se z té situace dostat. A co když jsem já dostal ten nápad a shodil jsem jej dolů a zatím co ho vlci žrali, já utíkal lesem, až jsem se dostal po týdnu bloudění k té skupince opět hladových vlků a vylezl před nimi na strom?....
Každopádně jsem kde jsem a přemýšlet jak jsem se sem dostal je ztrátou času. Budu přemýšlet jak se odsud dostanu....
a jestli si vzpomenu na Vás, neopovažujte se mě shodit dolů...
David Hynek
Muž, co kouká na hvězdy.
To nic, co jsem celou dobu cítil, prořízlo mravenčení přesně uprostřed hlavy. Odněkud z dálky se ke mně blížil houkající vlak vyjíždějící z tunelu přímo do uší. Tak dlouho slyšely ticho, že i spadnutí špendlíku znělo, jako zvuk zvonu na katedrále oznamující poledne. Kdyby mě hodili do ledové vody, bylo by to příjemnější probuzení. Mozek začal pomalu pracovat a v tom mravenčení, vlaku a zvonech jsem rozpoznával příjemný ženský hlas...
David Hynek
3x co když a 2x možná
Budík jako každé ráno nemilosrdně ukončil všechny sny, co se mi v noci zdály, a pustil mi do hlavy realitu. Nestál jsem o ni, ale tak jsem si už na to zvykl, že jsem to bral jako každodenní rituál a bez větších protestů jsem vstal. Z kuchyně jsem ucítil kávu, kterou mi žena každé ráno připraví. Syn pobíhal mezi kuchyní a svým pokojem a na poslední chvilku dodělával úkol z češtiny. Sedl jsem před televizi a pustil jsem si ke snídani zprávy. Kousl jsem do chleba s jahodovou marmeládou. „...zastřelili dvanáct novinářů...“. Upil jsem trochu kávy s mlékem a znovu se zakousl do připravené snídaně. „...asi dva tisíce mrtvých v Africe...“. Než jsem dojedl, z televize jsem přijal dávku informací, o které jsem vlastně ani nestál.
David Hynek
Moje zahrádka.
Tak nám zase přišlo jaro. Zima se snad dostatečně vyřádila a s docházejícími sílami podlehla novému odpočatému jaru. Všechno rostlinstvo je v rozpuku a připravuje na nás svůj zelený útok. Celou zimu jsem se těšil na to, až z mé zahrádky opadne sníh a půda dovolí mému rýči zabořit se hluboko ho hlíny při rytí záhonků. O dlouhých zimních večerech jsme si s ženou plánovali, kde zasadíme kedlubny, mrkev a další laskominy.
David Hynek
Tatí, pojďme do lesa na borůvky…
takhle na mne nedávno vybafnul můj syn. Než jsem stačil odpovědět, vzpomněl jsem si na své dětství, jak jsme s babičkou a dědou jezdili do lesa na houby a borůvky. Pamatuju si, jak jsme se jich nacpali, až nám bráchům bylo špatně. Ale ten pocit, kdy máte plnou hrst borůvek a pak je všechny rozemelete v puse je nezapomenutelný. Je to skoro už 25let zpátky, ale dodnes si vybavuji, jak babička vařila takové velké knedlíky, blbouni se jim říká a jak k nim uvařila borůvkovou omáčku. Cítím tu vůni i chuť. Jsou to dobré drobné střípky vzpomínek na dětství, z kterých jsme složeni.
David Hynek
Sen co mám rád.
Ach ta naše civilizace, kam se jen ženeme... To snad napadne každého, když se ocitnete v koloně a zrovna dnes spěcháte do práce. Tedy spěcháme neustále, jen někdy spěcháme opodstatněně, a někdy prostě jen z důvodu, že už jsme si na to naše spěchání zvykli. Večer pak zapnete televizi a namísto odpočinutí od všech strastí, které Vás během dne potkaly, spustí se na Vás sprcha všemožných problémů světa. Jakoby nestačilo, že během dne jste řešili, proč nepřišel včas materiál, kde vázne platba od zákazníka, dlouze vysvětlovali zákazníkovi důvody zdržení dodávky jeho zakázky, a přitom se bili v prsa a přísahali mu, že si uvědomujete, jak on na to spěchá a že každá hodina zdržení znamená ohrožení rotace Zeměkoule. Na konci zpráv je pak reportáž o kachýnce, které se narodili čtyři kachňátka. Konečně si můžete oddychnout, alespoň někdo měl dnes dobrý den. Pak večer a tma a Vy máte skoro strach jít spát, protože víte, že zítra Vás čeká totéž co dnes.
David Hynek
Pražský okruh - Říčany
O problému s dopravou a především obrovským množstvím kamionů směřujících k Praze a zpět z Prahy do jiných koutů České republiky a dál do světa mířících ví asi každý. Zpracovávají se studie, hodnotí se dopady na obyvatele. Ale jaké je správné řešení? V současné době jsou zpracovány dvě varianty jihovýchodního okruhu řešícího napojení D1 s D11. Každá varianta má své odpůrce a své obhájce. Uvedené řešení je na hranici dvou krajů, Pražského a Středočeského.
David Hynek
Hořící skládka pneumatik
V bývalém zemědělském družstvu v Koudelově (okres Kutná Hora) od nedělního rána tedy od 4.3.2012, hoří nelegální skladka pneumatik. Podle velitele zasahujících hasičů může být příčinou požáru nepozornost při práci s autogenem. (bylo potvrzeno) Požár propukl v silážní jámě bývalého zemědělského družstva, kde od roku 2004 do roku 2005 firma HO-SPA Praha s.r.o. ičo: 26151448. Soustředila cca 1400 tun drcených a celých pneumatik. Objekt však nebyl pro tyto účely podle zákona § 66 odst. 4 písm. b) zákona o odpadech k tomuto určen. Za to dostala firma v roce 2007 pokutu 700 000 Kč.
David Hynek
Pravda je celkem nezajímavá bezbarevná hmota.
Pravda je celkem nezajímavá bezbarevná hmota. Není cítit a není bohužel ani moc dobře vidět. Ale je tu. Jak to tak bývá, vše ve vesmíru musí být vyváženo. To platí i o pravdě. Její protiklad, je barevné, pentlemi ověšené cosi, co voní nebo smrdí. To záleží na vzdálenosti z které je pozorována. Čím blíže však jste, tím více smrdí...
David Hynek
Jak jsme přestali třídit informace
Máme moderní dobu. Člověk klikne tu a tam a před očima má celou zeměkouli. A vše co se na ní děje má hezky ve zkratce v tučných titulcích. Čím víc času se však dnes věnujeme „požírání“ informací, tím méně se hledí na kvalitu. Dnešní doba mi přijde jako takové datové obžérství. Jedno co „jíme“, hlavně, že je toho hodně.
David Hynek
Jsem jen sedlák s vidlemi...
V letošním roce, jsou opět po 4letech volby do krajských zastupitelstev. Dnes jsem byl na krajské konferenci Pardubického kraje, naší strany (jmenovat raději nebudu, aby mě tu nezrušili pro politickou reklamu). Stejně jako v našem kraji (středočeském), tak i zde, z lidí sršelo nadšení a odhodlání, pro práci na volebním programu, sestavování kandidátky a dalších drobných, ale důležitých pracech.
David Hynek
Jak se dostat z krize I.
Cest jak se dostat z krize je mnoho. Třeba ta, o kterou se pokouší dnešní Evropa. Schválí se za běžný stav, být zadlužen. Kdo zadlužen nebude, bude popotahován.
David Hynek
"Já jsem Kim Čong Il..."
Nevím jak jste na tom se sny Vy, ale mně se moc často nezdají. Možná je to únavou, možná tím, že si je zkrátka do rána nepamatuji. Možná jsou významné a je škoda pro lidstvo, že se nezdály někomu s lepší pamětí než mně.
David Hynek
Válka s auty...
Některé věci prostě nechápu a odmítám jim snad i porozumět. Jednou z těchto věcí je mýtné. Když se politici o mýtném zmíní, padají miliardy nalevo i napravo. A užitek?
- Počet článků 14
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 662x