3x co když a 2x možná
Byl čas odchodu, políbil jsem ženu a vydal se do práce. Už je mi tolik, že jsem se naučil, když nemám dobrou náladu, dny jen obyčejně přežít. Nedělo se nic co by stálo za zmínku, nebo dokonce za zapamatování. Byly čtyři hodiny odpoledne a vracel jsem se domů. V takové dny se mi vybaví doba, kdy jsem byl na vojně. Jsem ve službě a přijde za mnou major Wurm, postavím se do pozoru, zasalutuji a pronesu „Pane majore, po dobu mé služby se nic zvláštního nestalo.“ Až na malé detaily to opakuji své ženě na dotaz, „Jaký jsi měl den?“
Nemám rád nicnedělání, ale někdy prostě musím vypnout a nechám sebou procházet vjemy, emoce, informace. Nedělám si na ně názor, nehodnotím je, nepochybuji nad nimi. Jen je sebou nechám projít. Koukal jsem se zase na televizi a nevím už proč, opět na zprávy. Tamhle se odpálil atentátník, tuhle někoho zabili. Vraždy, krádeže, epidemie.
Nevím, zda existuje bůh, ani netuším, zda funguje nějaká vyšší spravedlnost. Ale věřím, že prostředí a okolnosti, v kterých žijeme, se ukládají někde hloub v našich tělech, možná do naší DNA. Vždyť sami jsme jen velkým shlukem buněk, které se před dávnou dobou dohodly, že to zkusí spolu, že tak alespoň budou mít větší šanci přežít. My jim ale svým chováním dáváme dost důrazně najevo, že o jejich prvotní plán nestojíme. Co když se jednou dohodnou, že cesta kterou se vydaly, byla špatná a prostě to zkusí jinak. Co když to jinak bude mít podobu našeho konce. Možná k tomu rozhodnutí došly už dávno a to jak se k sobě chováme je jen jedna z variant jak se ukončit. Možná, že sama lidská inteligence má jediné poslání a tím je sebelikvidace. Možná, že jednou z variant bude i to, že se nám lidem přestanou rodit děti. Když na nás nezabralo náboženství, mor, chřipka, AIDS, tak přijde těžší kalibr. Za jak dlouho bychom si téhle změny všimli.
Vypínám televizi a jdu si číst. Bohužel, pokaždé když se nechám prostoupit okolním světem, vytanou mi v hlavě podobné otázky. Dávno na ně nehledám odpověď. Někdy je lepší na některé otázky neodpovědět. Protože sama odpověď vytvoří otázky nové a daleko těžší…
David Hynek
Muž, co kouká na hvězdy.
To nic, co jsem celou dobu cítil, prořízlo mravenčení přesně uprostřed hlavy. Odněkud z dálky se ke mně blížil houkající vlak vyjíždějící z tunelu přímo do uší. Tak dlouho slyšely ticho, že i spadnutí špendlíku znělo, jako zvuk zvonu na katedrále oznamující poledne. Kdyby mě hodili do ledové vody, bylo by to příjemnější probuzení. Mozek začal pomalu pracovat a v tom mravenčení, vlaku a zvonech jsem rozpoznával příjemný ženský hlas...
David Hynek
Moje zahrádka.
Tak nám zase přišlo jaro. Zima se snad dostatečně vyřádila a s docházejícími sílami podlehla novému odpočatému jaru. Všechno rostlinstvo je v rozpuku a připravuje na nás svůj zelený útok. Celou zimu jsem se těšil na to, až z mé zahrádky opadne sníh a půda dovolí mému rýči zabořit se hluboko ho hlíny při rytí záhonků. O dlouhých zimních večerech jsme si s ženou plánovali, kde zasadíme kedlubny, mrkev a další laskominy.
David Hynek
Tatí, pojďme do lesa na borůvky…
takhle na mne nedávno vybafnul můj syn. Než jsem stačil odpovědět, vzpomněl jsem si na své dětství, jak jsme s babičkou a dědou jezdili do lesa na houby a borůvky. Pamatuju si, jak jsme se jich nacpali, až nám bráchům bylo špatně. Ale ten pocit, kdy máte plnou hrst borůvek a pak je všechny rozemelete v puse je nezapomenutelný. Je to skoro už 25let zpátky, ale dodnes si vybavuji, jak babička vařila takové velké knedlíky, blbouni se jim říká a jak k nim uvařila borůvkovou omáčku. Cítím tu vůni i chuť. Jsou to dobré drobné střípky vzpomínek na dětství, z kterých jsme složeni.
David Hynek
Sen co mám rád.
Ach ta naše civilizace, kam se jen ženeme... To snad napadne každého, když se ocitnete v koloně a zrovna dnes spěcháte do práce. Tedy spěcháme neustále, jen někdy spěcháme opodstatněně, a někdy prostě jen z důvodu, že už jsme si na to naše spěchání zvykli. Večer pak zapnete televizi a namísto odpočinutí od všech strastí, které Vás během dne potkaly, spustí se na Vás sprcha všemožných problémů světa. Jakoby nestačilo, že během dne jste řešili, proč nepřišel včas materiál, kde vázne platba od zákazníka, dlouze vysvětlovali zákazníkovi důvody zdržení dodávky jeho zakázky, a přitom se bili v prsa a přísahali mu, že si uvědomujete, jak on na to spěchá a že každá hodina zdržení znamená ohrožení rotace Zeměkoule. Na konci zpráv je pak reportáž o kachýnce, které se narodili čtyři kachňátka. Konečně si můžete oddychnout, alespoň někdo měl dnes dobrý den. Pak večer a tma a Vy máte skoro strach jít spát, protože víte, že zítra Vás čeká totéž co dnes.
David Hynek
Pražský okruh - Říčany
O problému s dopravou a především obrovským množstvím kamionů směřujících k Praze a zpět z Prahy do jiných koutů České republiky a dál do světa mířících ví asi každý. Zpracovávají se studie, hodnotí se dopady na obyvatele. Ale jaké je správné řešení? V současné době jsou zpracovány dvě varianty jihovýchodního okruhu řešícího napojení D1 s D11. Každá varianta má své odpůrce a své obhájce. Uvedené řešení je na hranici dvou krajů, Pražského a Středočeského.
David Hynek
Hořící skládka pneumatik
V bývalém zemědělském družstvu v Koudelově (okres Kutná Hora) od nedělního rána tedy od 4.3.2012, hoří nelegální skladka pneumatik. Podle velitele zasahujících hasičů může být příčinou požáru nepozornost při práci s autogenem. (bylo potvrzeno) Požár propukl v silážní jámě bývalého zemědělského družstva, kde od roku 2004 do roku 2005 firma HO-SPA Praha s.r.o. ičo: 26151448. Soustředila cca 1400 tun drcených a celých pneumatik. Objekt však nebyl pro tyto účely podle zákona § 66 odst. 4 písm. b) zákona o odpadech k tomuto určen. Za to dostala firma v roce 2007 pokutu 700 000 Kč.
David Hynek
Pravda je celkem nezajímavá bezbarevná hmota.
Pravda je celkem nezajímavá bezbarevná hmota. Není cítit a není bohužel ani moc dobře vidět. Ale je tu. Jak to tak bývá, vše ve vesmíru musí být vyváženo. To platí i o pravdě. Její protiklad, je barevné, pentlemi ověšené cosi, co voní nebo smrdí. To záleží na vzdálenosti z které je pozorována. Čím blíže však jste, tím více smrdí...
David Hynek
Jak jsme přestali třídit informace
Máme moderní dobu. Člověk klikne tu a tam a před očima má celou zeměkouli. A vše co se na ní děje má hezky ve zkratce v tučných titulcích. Čím víc času se však dnes věnujeme „požírání“ informací, tím méně se hledí na kvalitu. Dnešní doba mi přijde jako takové datové obžérství. Jedno co „jíme“, hlavně, že je toho hodně.
David Hynek
Jsem jen sedlák s vidlemi...
V letošním roce, jsou opět po 4letech volby do krajských zastupitelstev. Dnes jsem byl na krajské konferenci Pardubického kraje, naší strany (jmenovat raději nebudu, aby mě tu nezrušili pro politickou reklamu). Stejně jako v našem kraji (středočeském), tak i zde, z lidí sršelo nadšení a odhodlání, pro práci na volebním programu, sestavování kandidátky a dalších drobných, ale důležitých pracech.
David Hynek
Jak se dostat z krize I.
Cest jak se dostat z krize je mnoho. Třeba ta, o kterou se pokouší dnešní Evropa. Schválí se za běžný stav, být zadlužen. Kdo zadlužen nebude, bude popotahován.
David Hynek
"Já jsem Kim Čong Il..."
Nevím jak jste na tom se sny Vy, ale mně se moc často nezdají. Možná je to únavou, možná tím, že si je zkrátka do rána nepamatuji. Možná jsou významné a je škoda pro lidstvo, že se nezdály někomu s lepší pamětí než mně.
David Hynek
Válka s auty...
Některé věci prostě nechápu a odmítám jim snad i porozumět. Jednou z těchto věcí je mýtné. Když se politici o mýtném zmíní, padají miliardy nalevo i napravo. A užitek?
David Hynek
Sedím si tu na větvi a dole pode mnou čekají vlci
Sedím si tu na větvi a dole pode mnou čekají vlci. Snad si myslí, že to vzdám a že spadnu dolů. Snad bych byl i dobrá večeře pro tlupu hladových krků. A snad bych konečně byl světu užitečný třeba i tím, že by mnou nasytili své hladové děti. A možná by mi nic neudělali. Třeba by jen nechápavě koukali na to, jak padám dolů, jak vstávám a jak od nich odcházím. Třeba by se snažili dovtípit účelu mého pádu. A třeba to je skupina vlků co se dala k vegetariánům. A třeba bych se pádem zabil a oni by mě nechali, protože s mrtvým člověkem, už není žádná sranda. Nechám již těch "třeba". Ono spočítat všechny možnosti následků řešení nějaké situace je nespočet. A jak člověk začne přemýšlet o všech možnostech, nebo alespoň o těch, které ho napadnou je ztrátou času. Také jsem patřil k těm co se snaží nad životem nezdravě přemýšlet. Někdy to vypadalo, že jsem opatrný. Ale jindy jsem šel po ulici a dávajíc pozor na nebezpečí pádů květináčů, střešních tašek, tchyní a podobností, jsem se díval vzhůru a padl tak do otevřeného kanálu.
- Počet článků 14
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 662x